„Archeologie vědění“ je komplexní dílo, které se zabývá historií myšlení a formováním vědění v průběhu času. Foucault v knize představuje svoji metodu „archeologie vědění“, zaměřenou na analýzu diskurzů, tedy systémů jazyka a myšlení, které určují, co je považováno za „vědecké“ nebo „pravdivé“. Foucault odmítá tradiční historiografii a snaží se odhalit skryté struktury, které ovlivňují naše pojetí světa.
Jeho myšlenkový rámec, založený na kritické analýze historických pramenů a konceptu „epistémy“, se stal jedním z nejvýznamnějších intelektuálních vlivů 20. století a měl zásadní vliv na vývoj poststrukturalismu a postmoderní filozofie. Přestože Foucaultův styl psaní může být pro některé čtenáře náročný a jeho dílo bylo předmětem kritiky, například za idealismus a nedostatek empirických základů, jeho myšlenky o diskurzích, o moci a o vztahu mezi vědou a společností jsou stále aktuální a inspirují diskuse v mnoha oborech.
