Nico (Christa Päffgen) byla zpěvačkou, která se neustále měnila a stala se mýtem. Byla herečkou, modelkou, součástí punkové scény, Chelsea Girl, Garbo gotiky, poslední bohémkou a heroinovou narkomankou. Lester Bangs ji nazval „skutečnou záhadou". V 27 letech se stala hvězdou Andyho Warhola a zpívala v jeho filmu Chelsea Girls.
Získala pozici zpěvačky skupiny Velvet Underground a chodila s rockovými hvězdami jako Brian Jones, Bob Dylan a Jim Morrison. Nicméně její vlastní talent a přínos rockové kultuře jsou často přehlíženy. Ve většině své kariéry byla sólovou umělkyní, která cestovala a tvořila hudbu navzdory prázdným koncertním sálům, urážlivým fanouškům a nebezpečné realitě. Vytvořila fascinující projekty, které inspirovaly celou generaci umělců. Jennifer Bickerdikeová, historička rokenrolové kultury, v knize čerpá z archivů Muzea Andyho Warhola, nahrávacích společností Nico, soukromých sbírek a obsahuje nové exkluzivní rozhovory s těmi, kteří ji znali nejlépe. Odhaluje komplikovanou, často kompromitovanou, sebedestruktivní a vždy silnou ženu.
