V knize „Konec dějin a poslední člověk“ se Francis Fukuyama zabývá otázkou, zda liberální demokracie představuje konečný bod v dějinách. Kniha vznikla v době pádu komunismu, kdy se zdálo, že liberální demokracie se stává dominantním politickým systémem na světě. Fukuyama v ní argumentuje, že tento systém je výsledkem dlouhého historického vývoje a jeho vítězství znamená konec ideologických konfliktů a začátek éry globalizace a prosperity.
Kniha se stala kontroverzní. Zatímco někteří kritikové chválili její originalitu a hloubku, jiní ji obvinili z idealismu a přehlížení komplexnosti světa. Dnes je Fukuyamaova kniha stále relevantní, protože se zabývá otázkami, které jsou aktuální i v 21. století, jako je globalizace, vzestup autoritářství a role demokracie v moderním světě.
