Lola Lafonová se v knize zaměřuje na život slavné rumunské gymnastky Nadii Comaneciové, která ve čtrnácti letech vyhrála na olympiádě v Montrealu. Autorka popisuje Comaneciovou cestu od doby, kdy se zbavila dohledu komunistické státní bezpečnosti, až po to, jak se stala objektem pozornosti západních médií.
Lafonová se zabývá tím, jak se vnímal svět kolem Comaneciové, když kolem ní stvořil legendu, tzv. „mýtus Nadia", a během několika let totéž děvče zase demytizoval. Dále načrtává srovnání rolí, jež za studené války zaujímaly slavné osobnosti, zejména sportovci, na obou stranách železné opony.
