Bohuslav Brouk v eseji O pošetilosti života i smrti zkoumá fenomén sebevraždy z různých perspektiv. V čtyřech kapitolách analyzuje sebevraždu z hlediska psychologie, etiky, filozofie, sociologie a práva.
Podle Jindřicha Štyrského Brouk své myšlenky a tvorbu vede "odvahou domysliti vše do konce", "odvahou zpřetrhati společenské předsudky" a "svobodným intelektem". Jeho přístup je charakterizován nezaujatostí a svobodou rozumu, která se nezastavuje před mravními dogmaty. Brouk dospívá k logickým, ale odvážným a na tehdejší dobu provokativním závěrům. Esej byl krátce po vydání v roce 1936 soudně zabaven, protože byl považován za to, že "veřejně podněcuje ke zločinu".
