Alois Brandstetter se v knize vzpomínkových próz vrací do svého dětství a mládí v Horním Rakousku. Vybral si z množství událostí, které si uchoval v paměti, ty, které se odehrály v zimách, kdy sněhu bývalo více a zimy mrazivější. Popíše dobu na konci války, poválečnou nouzi a svůj čas během vysokoškolského studia v 60. letech.
Brandstetter se zaměřuje na dobu, kdy se chodilo především pěšky, rádio bylo jednou z mála běžně dostupných technických vymoženosti a lidé měli k sobě navzájem a k přírodě blíž než dnes. Jeho vzpomínky se soustředí na lidové obyčeje, sport a příběhy z pradávných časů, které se lidé po práci vyprávěli. Autor zdůrazňuje, že paměť se vyznačuje optimismem a ráda zapomíná na zlé. Jeho vyprávění je řeky s mnoha zákruty a odbočkami, kde každý příběh doplňuje další drobnější vzpomínky a historické exkurzy.
