Derek Sayer v knize Praha, hlavní město dvacátého století propojuje kulturní dějiny Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami s evropskými dějinami. V knize se umělecké dějiny stávají zrcadlem meziválečné situace.
Sayerův pohled na Prahu připomíná prorocké sny, které předznamenávají události evropského či světového významu. Avantgardní sny se v Sayerově knize mísí s nočními můrami dvacátého století, a kruté žerty dějin se z odstupu jeví jako černý humor doprovázený osvobozujícím smíchem. Čtenář se v Sayerově knize prochází tkanivem meziválečné Prahy, jako by spáč procházel noční krajinou plnou fragmentů svých vlastních dějin, zklamání i touh.
