Kniha zkoumá hudbu vzniklou po punku, nazývanou postpunk. Simon Reynolds se zaměřuje na kapely jako Joy Division, Gang of Four, Talking Heads a Devo, které v hudbě, textech, vystoupeních a stylu přinesly inovace. Reynolds sleduje, jak se tento futuristický duch vyvíjel v osmdesátých letech, například u kapel jako Human League, Depeche Mode a Soft Cell, které se těšily úspěchu s nástupem MTV.
Celá kniha se točí kolem téma návaznosti na punkovou explozi. Reynolds zdůrazňuje, že důležitější než hudební odkaz punku je jeho étos – snaha vymanit se z tradičního hudebního byznysu pomocí DIY přístupu. Reynolds také zmiňuje, že se v minulosti uvažovalo o označení postpunku jako "nová vlna", ale nakonec se pro termín "postpunk" rozhodli, protože lépe vystihuje rozmanitost kapel a trendů.
