Čtenář zvyklý na tradiční pravidla literární tvorby se setká s nečekaným přístupem k vyprávění. Děj knihy sice probíhá, ale jeho smysl a struktura nejsou zřejmé. Ouředník záměrně komplikuje čtenářovu orientaci, vystavuje ho zápletkám, které jsou buď umně spletené a částečně rozpletené, nebo záměrně nejasné. Postavy jednají a mluví, ale jejich slova se zdají rozpouštět, jako by se nacházely v neustálém procesu rozpadu.
Hrdiny knihy jsou pražští důchodci, detektiv a znásilněná studentka výtvarných umění. Ouředník se opírá o humor, ironii a hru se čtenářem, aby pod povrchem satirického vyprávění odhalil realistické obrazy současného života.
