Angela Rohrová, rakouská spisovatelka a lékařka, žila s manželem v Sovětském svazu. Na začátku války byla zatčena a strávila patnáct let v sovětských nápravných táborech. Jako zdravotnice se starala o pacienty v lazaretech, kde jim nebylo k dispozici ani základní lékařské vybavení.
Rohrová v knize Lágr popisuje reálně kruté podmínky vězňů, především jejích pacientů, kteří trpěli následky těžké dřiny, podvýživy a pocitu beznaděje. Vyhrocené vztahy, trýznění a masové umírání, kterému nebylo možné zabránit, jsou součástí jejího popisu. V závěru knihy píše Rohrová, že si sice nemohla situaci změnit, ale byla alespoň "pamětí na věčné časy", což podle ní má svou cenu.
