Próza vypráví o mladém muži, který v polovině osmdesátých let 20. století přijíždí do Prahy studovat technický obor. Přestože je jeho povoláním technik, jeho duší je umělec. V Praze zakládá rockovou kapelu a zaujímá se o kulturní a duchovní dění té doby.
Postupně se jeho situace zhoršuje a po převratu v roce 1989 se jeho problémy zvětšují. Nedokáže se zorientovat v nové době a nakonec je u něj diagnostikována schizofrenie. Ve třiceti letech zemře. Autor zachycuje situaci v české společnosti a její proměnu v přelomových letech prostřednictvím jedinečného příběhu. Vyprávění je ztvárněno tradičním způsobem, autor se neexperimentuje a nepoužívá typické parodické postupy.
